Článek

Nedávno jste naprogramoval nový web školního časopisu Spošák. Co nového přináší?

Přináší změnu, to je pro mě to hlavní. Já bych to nazval reformou časopisu.  Jasně, mohl bych vám vypsat všechny technické specifikace nebo odlišnosti, ale to by byl odstavec akorát tak pro pana učitele Vobeckého. :D

Jak dlouho se programování věnujete? Je to váš koníček nebo si tím i přivyděláváte?

"Programování"... je to zvláštní slovo, protože já bych neřekl, že jsem "programátor". Spíš bych se nazval IT kutilem. :D Bez mála to budou tak tři roky. Sice ne aktivní tři léta, ale tři roky se o to zajímám. A jestli jsem si tím už přivydělal? Ano, ale nejen za programování. Když chcete být soběstačný na poli IT, tak si nevystačíte jenom s programováním. Zasahuji do grafiky, designu, postprodukce... Sice mi to trvá mnohem déle než člověku, který se tím zabývá, ale zvládám to! Třeba nedávno jsem ze své práce odkoupil nefunkční počítače a po několika hodinách práce s nimi jsem jim vdechl opět "život". Ale to platí u všeho, když je člověk zvídavý, snaží se a je aktivní... Tak si dokáže přivydělat čímkoliv, obzvlášť když člověka doprovází upřímná radost.

Josef Debnár, student 2.P

Ve Spošákovi jste také redaktorem, jaké máte cíle se školním časopisem?

Toto je dost konkrétní otázka.  Jsem rád, že se podílím na tom, aby časopis fungoval aktivně! Ano, chci se také zapojit a psát články. Dřív jsem měl k psaní bližší vztah, ale i teď si k tomu najdu chvíli. Občas musím psát nuceně obsahy na web, občas si píši texty písní a někdy i skládám něco více formálního. :D. Plánuji do Spošáka zařadit rubriku hudby, kde bych aktivně přidával obsah, protože ... kdo neposlouchá hudbu, nežije!

Na Spošáka se zaměřuje Mediální klub, vy ale chodíte i do dalšího školního Klubu pro osobní rozvoj. Myslíte si, že je osobní rozvoj důležitý?

Osobní rozvoj je důležitý a když o něj má člověk zájem, tak se k němu nějak dostane. Ve školním klubu máme možnost se k osobnímu rozvoji dostat rychleji a poznat více své spolužáky - přátele. Ale, když člověk pracuje na sobě, tak to není jen o jedné hodině týdně. Je to nekončící běh, který  začal, ale nikdy neskončí.

Oba dva kluby se dají počítat do aktivit mimo běžnou výuku, které však mohou vzít hodně volného času. Co děláte ve svém čase poté, co skončí vaše aktivity kolem školy?

Je těžké říct, co je můj volný čas. Ano, i já někdy musím odpočívat a vypnout. Řekl bych, že se bavím jako průměrný teenager. Jednoduše jdu ven - vypnout s přáteli. Hudba, zábava, holky... cokoliv. Ale věc, ve které se možná liším je, že dost svého "volného času" využívám právě na práci. Teď opominu práci, ve které jsem vázaný smlouvou, ale myslím tím práci jakožto rozvoj sám sebe. Příkladem je posouvání Mediálního klubu, navazování kontaktů, či budování vlastní kariéry. Říká se, že investice sama do sebe je ta nejlepší investice a co je cennějšího než peníze? Čas.

A vaše plány do budoucna?

Být šťastný. Ono to možná vypadá na první pohled jako základní a jednoduchá věc, ale není. Já toho dělám tolik, že občas ani já sám v tom nevidím smysl. Dělám to proto, že vím, že tím přispěji k dobré věci. Ne vždy jsem z toho nadšený , ale mám dobrý pocit, že jen nesedím a nekoukám do zdi, ale ... Nehledě na to, jak moc samaritánsky bych se choval a jak moc dobře by mi z toho bylo, tak člověk pořád bojuje s vlastní prázdnotou. Tím nemyslím, že se utápím v žalu, ale ta prázdnota je nenaplněná potřeba a o tom život vlastně je. Kdybych měl vše, co potřebuji, co chci... Tak proč bych měl dělat něco na víc? Či vůbec dělat něco?

Řada lidí má nějakou svou inspiraci, nebo někoho, ke komu vzhlíží, nějaký svůj hnací motor. Co nebo kdo inspiruje vás?

Dopředu mě žene mé minulé Já. Včerejší Já není takové jako to dnešní a může se inspirovat tím zítřejším Josefem. Inspiraci pro práci si beru z mého okolí i když si to nutně neuvědomuji. K tomu mám skvělou citaci: "Vše, co kdy vytvoříte je jen remixem všeho, co jste kdy viděli", nevím kdo to napsal, ale je to pravdivé. Jsou lidé, ke kterým mám respekt, ale rozvoj sám sebe není jen o srovnávání se s ostatními. Právě to je ta největší chyba. Nejlépe se můžeme srovnávat sami se sebou. Když vidíte posun u sebe, tak nestagnujete. Když se srovnáváte s kýmkoliv jiným, tak ta laťka je takřka neměnná a ... taky se s tím bojuje špatně.

"Vize, kterou pevně neuchopíš je jen zbytečná myšlenka..."

Máte už představu zda budete pokračovat ve studiu na vysoké škole nebo chcete po maturitní zkoušce nastoupit rovnou do pracovního procesu popřípadě podnikat?

Nad tím už přemýšlím dlouho. Momentálně dělám vše pro to, abych po ukončení středoškolského studia mohl soběstačně fungovat. Mám navázané menší spolupráce a dělám si zázemí v podnikání. Takže představa je taková, že budu podnikat a pravděpodobně dálkově studovat VŠ.

Máte nějaké životní heslo, kterého se držíte?

"Vize, kterou pevně neuchopíš je jen zbytečná myšlenka..."
Zní to až depresivně, že? Ale je pravda...

9) Poslední otázka bude patřit naší škole jako takové - v čem si myslíte, že se Spoška liší od ostatních škol?

Největším lákadlem je atmosféra volnost, která by vás měla vést k rozvoji sama sebe. Škola není jen o tom, co se vyučuje, či v kolik máte končit. Na SPoSŠ je super to, že máme flexibilní rozvrhy, ale to hlavní, co vám škola má dát - je směr. Uvědomění se. Prostě vás popostrčit a vyslat do života s rovnými zády. Bohužel, ne každý ze studentů si to uvědomí ve školní lavici. Tohle člověk ocení až si sám řekne, že chce dosáhnout něčeho víc než má teď...


  •  Autor: Martina Matoušková, Lukáš Vobecký
  •  Publikováno: 08.05.2019 15:00