Článek

Proaktivní, akční, sebevědomá. Tak bychom mohli charakterizovat paní učitelku Matouškovou. Po vystudování Spošky a vysoké školy se vrátila zpět na Spošku, kde nejprve začala učit a následně se stala zástupkyní ředitelky. Dnes vedle učení pomáhá rozvíjet studenty i v dalších oblastech jejich života. Ve svém nabitém programu si našla čas i na rozhovor pro náš časopis.

Martina Matoušková

Než se Vás začnu ptát na konkrétní otázky, tak vás poprosím o stručné představení se.

Jmenuji se Martina Matoušková a vyučuji na naší škole odborné předměty konkrétně Management, Marketing, Rétoriku a vedu Mediální klub a Klub osobního rozvoje.

Paráda! Jste učitelkou na SPoSŠ, ale před tím jste byla i její studentka. Změnil se Váš pohled na SPoSŠ nebo je pořád stejný, jako když jste ve studenské lavici seděla Vy?

Na Spošce jsem studovala zaměření Řízení firem a  maturovala v roce 2004. Spoška je pro mě srdeční záležitost, chodila jsem do školy moc ráda a vždy tu byla velmi přátelská atmosféra, jak mezi spolužáky napříč všemi ročníky, tak mezi učiteli a to se nezměnilo. Spoška je stále skvělou školou, jelikož poskytuje kvalitní vzdělání, rodinnou atmosféru a individuální přístup soukromé školy.

Chtěla jste být vždy učitelkou? Inspirovala Vás v tomto směru paní Eva Matoušková?

Odmalička jsem chtěla být podnikatelkou po vzoru mého otce, moji rodiče mi vždy byli a jsou velkým vzorem. Proto jsem po maturitní zkoušce pokračovala ve studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze obor Ekonomika a hospodářská správa a dále pak Finanční účetnictví a auditing. V posledním ročníku na vysoké škole jsem vyučovala na Spošce 2 hodiny týdně a tam se stal ten zlom, kdy jsem se rozhodla, že nechci “jen” sedět v kanceláři, ale chci mít kreativní práci s vyšším posláním. Uvědomila jsem si, že učitelé mají velký vliv na formování a vnímání světa svých žáků. Učitelství mě nadchlo a troufám si říct, že mám stejné nadšení i teď.  A paní ředitelka je mou velkou inspirací, ale vždy mě nechala svobodně rozhodnout, co chci nebo nechci dělat a toho si velmi vážím.

Vy však nejste jen učitelka. Máte spoustu vedlejších aktivit. Jedna z těch nejvýraznějších je osobní rozvoj - coaching. Co to vůbec znamená?

Koučinkem to začalo a mentoringem pokračuje. Zrovna dnes jsem se vrátila z posledního dne mentorského výcviku. Kouč je člověk, který vám především naslouchá a pomáhá vám ať už v osobním, tak pracovním životě určit si vaše priority. Díky otázkám, které vám pokládá, byste si měli minimálně po jednom až dvou sezení ujasnit, co je pro vás vlastně v životě důležité, co chcete a po čem toužíte. Kouč je vaše zrcadlo, díky kterému můžete přijít na to, v čem jste dobří, co už umíte a jak toho můžete v životě využít.
Kouč není poradce ani konzultant, nedostanete od něj žádné rady  jak máte naložit se svým životem či situací, ve které se právě nacházíte. Kouč vám však pomůže k tomu, abyste vy sami našli vhodné řešení či způsob jak dosáhnout toho, po čem toužíte. Já se primárně věnuji kariérnímu koučinku, který nabízím studentům posledních ročníků při rozhodování kam bude směřovat jejich budoucnost.

Osobní rozvojPokud to chápu dobře, tak prosazujete proaktivitu, jako postoj. Jak byste vysvětlila, co to vše obnáší, člověku, který se v tom vůbec neorientuje?

Proaktivita je jeden z návyků všech úspěšných lidí a kdo ji nemá od přírody, může se ji naučit. Tomu se momentálně věnujeme v klubu Osobního rozvoje. Být proaktivní znamená jednat iniciativně a převzít odpovědnost za svůj vlastní život. Proaktivnost znamená nesvalovat vinu za své jednání na okolnosti a na podmínky, kterým jste byli vystaveni. Proaktivní chování je výsledkem vlastní vědomé volby. Proaktivní člověk je řidičem svého života nikoliv jen cestujícím. Proaktivita je nastavení mysli – způsob našeho myšlení, kdy si sami pokládáme otázku: Co já mohu udělat pro to, aby nastalo to, co chci…?

To zní velmi zajímavě, určitě si tohle téma zaslouží být víc rozebíráno. Jistě se máme na, co těšit! Zaslechl jsem, že se lehce podílíte na reformě školství. Příspíváte k tvorbě osnov pro školy nebo co si pod tím mám představit? Je to rozhodně skvělá příležitost.

Naše škola byla vybrána do projektu Modernizace odborného vzdělávání, který rozvíjí kvalitu odborného vzdělávání a podporuje uplatnitelnost absolventů na trhu práce.  Jeho realizaci zajišťuje Národní ústav pro vzdělávání v Praze. Vytvářím vzdělávací moduly a komplexní úlohy odborných předmětů, které budou modernizovat školní vzdělávací programy (ŠVP) středních odborných škol s ekonomickým zaměřením v rámci České republiky. V rámci tohoto projektu také vytvářím inovativní metody v rámci výuky. 

Co Vás žene k tomu být, tak aktivní? Děláte toho mnoho a ne každá aktivita vám tvoří příjem.Takže peníze vaše motivace nejsou, co to tedy je?

Jsem velmi temperamentní člověk a dokážu se rychle pro něco nadchnout. Zajímám se o věci kolem sebe a vždy mi přijde něco nového do cesty, co vzbudí můj zájem. Zrovna teď se věnuji tvůrčímu psaní :). Všechny aktivity beru jako něco, co mě posune dál a přinese nějakou zkušenost. Jsem přesvědčená, že když člověk dělá něco se zapálením, s radostí, jednoduše co ho baví, tak to je ta nejlepší motivace. Mým hnacím motorem je moje vnitřní motivace, tedy můj pocit, že chci, aby se můj život resp. mé "já" posouvalo vpřed.

Je něco, co byste na sobě změnila? A čeho si naopak sna obě ceníte?

Mám sklony být impulzivní, ale pracuji na tom. Tedy včas zmáčknout pomyslné tlačítko "vypnout", dopřát si čas a pak jednat. A čeho si na sobě cením? Dělá mi radost, že když se ohlédnu za sebou, vidím skutečné činy nejen slova.

Myslíte si, že jste dobrý člověk?

To je velmi zajímavá otázka. Snažím se chovat, jednat a rozhodovat v souladu se svými životními hodnotami a z tohoto pohledu si myslím, že jsem :).

Máte malou dceru - Emičku. Zajímalo by mě, zda se vám změnil pohled na život a práci po tom, co se vám narodila.

Absolutně, stala se mým středobodem všeho! A v důsledku toho jsem přehodnotila své životní priority.

Už se dostáváme na konec naše bloku otázek. Mám pro vás poslední - bude stát za to. Co byste našim čtenářům a studentům školy vzkázala? A proč?

Ráda bych našim studentům vzkázala: "Nemusíte být dokonalí a bezchybní, dělat chyby je součástí života, ale poučte se z nich!" Stejně tak bych jim chtěla vzkázat: "Uvolňujte svůj potenciál na maximum, ale pozor - to maximum má každý jinde, ale musíte jít, abyste to zvládli :). A právě v koučinku vás ráda podpořím na vaše maximum."

Mockrát děkuji za váš čas. Určitě o Vás ve školním časopise nepíšeme naposled. Jste ukázkou toho, že když člověk vytrvá, tak dosáhne mnoha cílů, proto jste inspirací pro dost lidí. Přeji vám i čtenářům příjemný zbytek dne! Brzy nashledanou.


  •  Autor: Josef Debnár
  •  Publikováno: 12.06.2019 14:00